Pokud si ve společné domácnosti žije každý svým vlastním životem, brzy se z bytu stává jen schránka bez významu. Aby byl byt domovem, ve kterém se všichni cítí dobře, je potřeba nastavit nějaká pravidla. Jak ale zvolit ta správná, a jak zařídit, aby je všichni dodržovali?
Společná domluva
Pravidla by neměl nastavovat pouze jeden člen domácnosti, ale všichni dohromady. Je tedy potřeba se sejít, a na všem se domluvit. Aby však nenastala hádka, měl by každý mít právo pronést svůj názor nerušeně. Můžete si například předávat žezlo, a právo mluvit dostane jen ten, kdo jej drží. O pravidlech pak lze hlasovat, a to tak, aby byla pro všechny přijatelná, a zvladatelná. Nikdo si nesmí určit pravidlo, jako že jej všichni budou poslouchat, nebo že má na vše výsostné právo. Pravidla musí být taková, aby vytvořila nějakou sounáležitost, a spojila vás jako rodinu. Mezi pravidla pak může patřit povinnost každého uklidit si po sobě, společná večeře, právo na soukromí, právo společně rozhodovat o nákupech atd.
Jak zamezit porušování pravidel?
Pro začátek, než se nová pravidla zavedou, je dobré vyvěsit jejich seznam na viditelné místo. Při porušení některého z nich pak může následovat pokuta. Mohou to být třeba peníze do společné kasičky, které se pak použijí na rodinnou dovolenou, může to být nějaký zákaz, či práce navíc. Na každého zabírá něco jiného, a proto je důležité, aby byly tresty spravedlivé, a měly úspěch v podobě výsledku.
Rozdělení prací
Je holým nesmyslem, aby všechny domácí práce dělala jedna, nebo dvě osoby, když jich v bytě žije více. Každý by se měl zapojit dle svých možností, a schopností, a to tak, aby výsledná práce byla prací kolektivu. Můžete si například udělat rozvrh domácích prací, a dětem na něm zakládat kapesné. Pokud totiž budou o domácnost pečovat všichni, budou si jí lépe vážit.